Zkušenosti s JMHZ - co všechno stát vidí o vašich příjmech

Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele (JMHZ) mělo firmám ulehčit papírování – místo hromady formulářů pro různé úřady stačí od roku 2026 posílat jedno měsíční hlášení. V naší účetní praxi jsme s ním prošli přechodné období i první ostrá podání, a tak můžu shrnout, jak to zatím vypadá doopravdy. A hlavně: co všechno teď stát o mzdách a zaměstnancích vidí. To by mělo zajímat nejen zaměstnavatele, ale i samotné zaměstnance.

JMHZ: Opravdu snižuje administrativu?

Nejdřív krátce pro ty, kdo mzdy neřeší denně. Jednotné měsíční hlášení zaměstnavatele je nová elektronická povinnost, kterou zavedl zákon č. 323/2025 Sb. Týká se každého zaměstnavatele, který má alespoň jednoho zaměstnance. Po přechodném období v prvním čtvrtletí 2026 jede systém od dubna naostro: hlášení se podává každý měsíc, vždy do 20. dne měsíce následujícího, a data z něj čerpá ČSSZ, Finanční správa, Úřad práce i další instituce.

Projekt byl propagován především jako úleva od administrativy. Klíčový slibovaný přínos zněl lákavě: jeden měsíčně odesílaný formulář, který nahradí velké množství různých tiskopisů a hlášení. Tenhle „benefit“ se ale zatím nepotvrdil, a to hned z několika důvodů.

Zaprvé: stát chce mnohem více dat než dříve. V pravidelných měsíčních hlášeních dnes požaduje výrazně podrobnější informace o zaměstnancích a vyplácených platech či mzdách, než na jaké byli zaměstnavatelé zvyklí. Už samotná evidence nového zaměstnance je administrativně náročnější než dřív. Podrobněji si to rozebereme v další části článku.

Zadruhé: zdravotní pojišťovny zůstaly stranou. Jedno z klíčových hlášení – přehled o platbě pojistného pro zdravotní pojišťovny – do JMHZ zakomponováno není. Musí se tedy nadále posílat odděleně, každé pojišťovně zvlášť.

Zatřetí: statistika jede dál. Český statistický úřad i nadále požaduje po vybraných zaměstnavatelích statistické výkazy práce, jejichž vyplňování je časově náročné. Zdůvodňuje to souběhem statistického výkaznictví a JMHZ: potřebuje prý data z nového systému porovnávat s dosavadními šetřeními, aby byla zachována kontinuita a srovnatelnost statistik.

Shrnuto: i když ČSÚ slibuje, že příští rok už výkazy po zaměstnavatelích požadovat nebude, a jednou se snad dočkáme i zapojení zdravotních pojišťoven do JMHZ, první bod zůstane v platnosti. Zaměstnavatel musí státu odesílat mnohem více dat než dříve.

Co všechno JMHZ sleduje: od nástupu po výplatní pásku

Hlášení odesílaná do systému JMHZ můžeme rozdělit na dva typy. Při nástupu nového zaměstnance se odesílá registrace zaměstnance s velmi podrobnými údaji o jeho osobě. A každý měsíc pak putuje do systému měsíční hlášení s podrobnými údaji o zúčtovaných příjmech a okolnostech pracovního vztahu.

Zastavme se nejprve u registrace zaměstnance. Každý zaměstnanec má přidělené unikátní osobní identifikační číslo (OIČ). Jde o jedinečné desetimístné číslo, které člověku zůstane napořád. Funguje podobně jako rodné číslo – stát podle něj člověka jednoznačně pozná – jen s jedním podstatným rozdílem: zaměstnanec své OIČ nezná. Úřady mu ho cíleně nesdělují a většina zaměstnanců nejspíš ani netuší, že nějaké přidělené má.

Dále má každý pracovněprávní vztah přidělen jedinečný identifikátor zaměstnání (ID zaměstnání). To je velká změna. Pokud má například člověk u jednoho zaměstnavatele současně hlavní pracovní poměr a dohodu o provedení práce, každý z těchto vztahů má své vlastní ID. A ke každému vztahu se navíc vyplňuje třeba název pozice, kód profese, místo výkonu práce uvedené na smlouvě a další podrobnosti.

Potřebuje příslušný státní úřad zjistit, jaká zaměstnání aktuálně vykonává pan František Novák? Jednoduché. Identifikuje ho podle OIČ a zobrazí si jeho pracovní vztahy s jedinečnými identifikátory zaměstnání.

Nyní se přesuňme k měsíčním hlášením. V nich se posílají údaje o celkovém zúčtovaném příjmu (včetně příplatků a prémií), o osvobozených příjmech (například příspěvek na stravování, stravenkový paušál), o příspěvcích zaměstnavatele na produkty spoření na stáří, o uplatněných slevách na dani, skutečně sražené dani i čistém příjmu. Hlásí se také srážky z příjmu (tedy typicky exekuce nebo insolvence). Vykazují se přesčasy, zasílá se počet odpracovaných i neodpracovaných hodin, průměrný hodinový výdělek a řada dalších údajů. Přesný rozsah hlášených údajů stanoví nařízení vlády č. 417/2025 Sb.

Stát prostřednictvím těchto údajů získává opravdu masivní a robustní data. Má nyní kompletní přehled o pracovněprávních vztazích zaměstnanců v celé zemi. Podchycenou nemá snad jen práci načerno a výplaty za odvedenou práci „bokem“ v hotovosti. Pro stát jsou tato data rozhodně velmi cenná.

Nízkopříjmové dohody: administrativa, která se nemusí vyplatit

Existuje skupina zaměstnanců, kteří mohou být zavedením JMHZ ohroženi. Jsou to lidé pracující na velmi nízkopříjmové dohody o provedení práce (DPP) – studenti, důchodci a další brigádníci, kteří si drobnými pracemi přivydělávají jen malé částky, zhruba do 3 000 Kč měsíčně.

Ještě před pár lety byla mzdová evidence zaměstnance na DPP velmi snadná a jednoduchá. Vznik nové dohody nebylo třeba nikam hlásit a měsíční cena za zpracování agendy DPP začínala v naší firmě už na 75 Kč. Dnes je nutné zaměstnance na DPP zaevidovat stejně náročným procesem jako zaměstnance v hlavním pracovním poměru – a samozřejmě se ho týkají i pravidelná měsíční hlášení JMHZ. Registrace zaměstnance do systému JMHZ u nás aktuálně stojí 350 Kč a měsíční sazba za vedení mzdové evidence dohodářů 290 Kč.

Pro podnikatele jde o zvýšené náklady. A musí si hodně rozmýšlet, jestli se mu za takových podmínek vůbec vyplatí nízkopříjmové dohodáře zaměstnávat.

Co přinese JMHZ zaměstnancům a na co by si měli dát pozor

Předně je třeba zaměstnance upozornit, že stát nyní velmi snadno odhalí tři situace, které dříve často zůstávaly bez povšimnutí.

Sleva na poplatníka uplatněná u dvou zaměstnavatelů současně. Základní slevu na poplatníka (30 840 Kč ročně, tedy 2 570 Kč měsíčně) smí zaměstnanec měsíčně čerpat jen u jednoho zaměstnavatele. Jakmile ji v témže měsíci vykážou zaměstnavatelé dva – třeba jeden u hlavního pracovního poměru a druhý u dohody – finanční úřad to v datech JMHZ uvidí prakticky okamžitě.

Daňové zvýhodnění na děti čerpané současně oběma rodiči. Na totéž dítě smí zvýhodnění uplatňovat jen jeden z rodičů. Dosud se to hlídalo hlavně papírovým potvrzením od zaměstnavatele druhého rodiče; teď úřad obě měsíční hlášení jednoduše spáruje.

Sleva na manžela či manželku, ačkoli protějšek nesplňuje podmínky. Sleva 24 840 Kč ročně náleží jen tehdy, když příjmy manžela či manželky nepřesáhly 68 000 Kč za rok a domácnost pečuje o dítě do 3 let. Příjmy protějšku ze zaměstnání přitom úřad nově vidí měsíc po měsíci.

V řadě případů přitom v minulosti nemusel být za neoprávněným čerpáním slev zlý úmysl. Zaměstnanec dostal k podpisu „růžový papír“ prohlášení poplatníka, křížkem zaškrtl, že uplatňuje základní slevu na poplatníka, ale už si nepřečetl stranu 2, která ho upozorňuje, že současné uplatnění slev u více zaměstnavatelů není možné.

Právní odpovědnost je primárně na zaměstnanci. Prohlášení smí učinit na stejné období pouze u jednoho zaměstnavatele – a když pravidlo poruší, zavedený postup je, že zaměstnavatel po zjištění chyby podá finančnímu úřadu „Oznámení plátce daně“ o dluhu z viny poplatníka. Nedoplatek pak úřad vymáhá po zaměstnanci, typicky výzvou k podání daňového přiznání a doplacení daně včetně úroku z prodlení. Zatím se neví, jestli finanční úřad začne zaměstnavatele aktivně upozorňovat, jakmile neoprávněné čerpání slev u některého z jejich zaměstnanců zjistí. Platí ale jednoduchá rovnice: čím dřív se na pochybení přijde, tím dřív ho může zaměstnanec napravit – a tím méně úroků z prodlení mu naběhne.

Jeden benefit navrch: předvyplněné daňové přiznání

Sběr dat v JMHZ ale přinese některým zaměstnancům i jeden příjemný benefit, a tím je předvyplněné daňové přiznání. Pokud zaměstnanec nemůže (nebo nechce) požádat zaměstnavatele o roční zúčtování – například proto, že má souběh zaměstnání, při zaměstnání podniká nebo má jiné zdanitelné příjmy – musí si podat daňové přiznání sám. Finanční úřad mu na portálu MOJE daně na základě dat získaných z JMHZ příjmy ze zaměstnání předvyplní. Zaměstnanec si údaje jen zkontroluje, doplní vlastní nezdanitelné položky a přiznání odešle. Poprvé se s tím v praxi setkáme u přiznání za rok 2026, která se budou podávat na jaře 2027.

JMHZ z pohledu zaměstnavatele: přísnější termíny, méně prostoru pro chyby

Od 1. července 2026 musí zaměstnavatel hlásit nástup nového zaměstnance s předstihem: nejdříve 8 dní před předpokládaným dnem nástupu a nejpozději před samotným okamžikem nástupu do práce. Do konce června přitom stačilo zaměstnance přihlásit do 8 dnů po nástupu – pravidlo se tedy otočilo. A platí pro všechny bez rozdílu, tedy i pro dohody o provedení práce a dohody o pracovní činnosti.

Cílem je ulehčit odhalování zaměstnávání „na černo“. Státní úřad inspekce práce (SÚIP) má nyní podstatně jednodušší důkazní situaci. Pokud inspektor vstoupí na pracoviště a najde tam člověka, který v danou minutu už pracuje, ale v databázi ČSSZ ještě zapsán není, jedná se automaticky o nelegální (nehlášenou) práci. Žádné složité dokazování, kdo kdy nastoupil – buď je člověk v evidenci, nebo není.

Dále by zaměstnavatelé měli mít v perfektním pořádku personální evidenci zaměstnanců: řádně podepsané formuláře prohlášení poplatníka, pracovní smlouvy a další dokumenty. Případné chyby a nesrovnalosti systém snadněji odhalí.

A je třeba počítat i s tím, že finanční úřad má nyní v detailu informace o řetězených poměrech zaměstnanců v jedné firmě – tedy o situacích, kdy má tatáž osoba u téhož zaměstnavatele například hlavní pracovní poměr na minimální mzdu a k tomu dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti kvůli úspoře na odvodech. Všechny tyto vztahy mají svůj identifikátor a úřad je vidí pohromadě.

Porodní bolesti: zkušenosti z prvních měsíců provozu

Systém JMHZ se od začátku potýkal se značnými porodními bolestmi. I když měl zaměstnavatel veškerou mzdovou agendu v pořádku, systém v některých případech odmítl zaslaná hlášení přijmout.

Příklad z mé praxe: řešil jsem případ, kdy systém odmítal zaregistrovat nástup nového zaměstnance na DPP k 1. lednu 2026. Místně příslušná okresní správa sociálního zabezpečení mi pomoct nedokázala a odkázala mě na infolinku JMHZ. Ta však byla beznadějně vytížená a dovolat se bylo nemožné. Velmi by se v takových chvílích hodila e-mailová servisní podpora.

Své si vytrpěly i mzdové programy. Pohoda, jinak solidní účetní a mzdový software, měla s implementací JMHZ velké problémy – v týdnu od 11. května 2026 jsme se dočkali dokonce tří aktualizací během jediného týdne, které opravovaly chyby spojené s JMHZ. Hodně lidí bylo, a leckdo pořád je, kvůli JMHZ ve stresu.

V době psaní tohoto článku je už velká porce problémů spojených s nástupem JMHZ vyřešena. Systém běží a stát získává masivní porci dat o všech zaměstnancích. Ta data jsou přitom tak podrobná, že úřadům už vlastně chybí jen čísla bankovních účtů zaměstnanců – a mohly by rovnou samy generovat mzdové listy a vystavovat příkazy k úhradě mezd. Ale to už je samozřejmě nadsázka.

Závěrem: JMHZ tu s námi zůstane

Jednotné měsíční hlášení je po prvních měsících provozu realitou, se kterou musí počítat každý zaměstnavatel. Administrativa kolem platů a mezd je náročnější, stát vidí víc než kdy dřív a chyby vyplavou na povrch rychleji. Dobrá zpráva je, že to nemusíte řešit sami. V rámci vedení mzdové agendy za klienty vyřizujeme registrace zaměstnanců, měsíční hlášení JMHZ i hlídání legislativních změn. Kolik to stojí, najdete v ceníku účetních služeb.